Zelí, kvašená zelenina

Zelí

V předjaří naše zahrady spí a tak se většinou spoléháme na zdroje vitamínů, které jsme si připravili na podzim. Jednou z nejzdravějších úprav zeleniny je mléčné kvašení. Typickým představitelem mléčného

kvašení u nás je kysané zelí. Zelí je zásobárnou vitamínů. Obsahuje vitamín C, vitamín K, železo. Je nízkokalorické a téměř bez tuku. Kysané zelí je přirozeně fermentované (kvašené) a je také probiotikem. Obsahuje vitamíny skupiny B (např. B 9 – kyselina listová, podporuje krvetvorbu, imunitu a psychickou pohodu. B 12 pomáhá tvorbě červených krvinek, zlepšuje funkci nervového systému, B6 je důležitý pro imunitu.)

Zhruba 200g kysaného zelí pokryje celou denní potřebu vitamínu C.

Konzumace zelí je pro zdraví velmi prospěšná a patří k našim tradicím. Kromě zelí si můžeme stejně připravit i jinou zeleninu.

Kvašená zelenina

Nastrouháme mrkev, petržel, celer, červenou řepu a cibuli, osolíme, můžeme přidat trošku kmínu a nacpeme do sklenice tak, aby ze zeleniny začala vytékat šťáva. Sklenici postavíme na velký talíř a do sklenice vložíme lahev menšího průměru s vodou. Ta zeleninu zatíží a udrží pod šťávou. Jinak by mohla začít plesnivět. Talíř je důležitý, protože se dost často stává, že zelenina při kvašení přeteče a dostat šťávu z červené řepy z čehokoli je skoro nemožné. Variantou kvašené zeleniny je Kimči. Pochází z korejského poloostrova. Existuje velké množství tradičních receptů. Oproti klasické kvašené zelenině může obsahovat čili pastu, česnek, rybí nebo sójovou omáčku.

Jako přílohu podáváme kyselé zelí na různé způsoby. Tzv. „české“ je kysané, podušené, zahuštěné moukou, ale může být i jen tak. Moravské je většinou připravené z čerstvého zelí, zahuštěné zásmažkou nebo bramborem. Obě varianty jsou dobré a za sebe mohu říci, že je střídám podle nálady. Co není špatné, tak kysané zelí jen nakrájet na drobnější kousky a přidat k pečenému masu a knedlíkům. Není to typické, ale pro zachování vitamínů je to poměrně šetrná varianta. Oba způsoby můžeme připravovat na vyškvařené slanině, ta dodá zelí dobrou chuť.

Jedním z nejznámějších úprav zelí je zelná polévka. Co domácnost to, rodinný recept. Zvlášť na Moravě a na Slovensku. I tady u nás ji připravujeme s láskou a péčí.

Asi dva nejznámější recepty na polévku jsou zelná polévka „bílá“ a „červená“.

Bílou polévku připravujeme se smetanou, červenou s paprikou.

Variant je opravdu mnoho, tady jsou některé tipy:

Cibule je nedílnou součástí obou. Můžeme ji osmažit na másle, sádle nebo na špeku. Mouku můžeme, nebo nemusíme přidávat. Velmi dobré jsou sušené houby. Nejlepší polévku získáme, když vaříme bramborové knedlíky a vývar z knedlíků použijeme do polévky. Když chceme docílit měkkých brambor, vaříme je odděleně od zelí. Když vaříme dohromady, brambory budou vždycky „na křup“. Do bílé polévky můžeme přidat smetanu, ale i mléko, zakysanku nebo i podmáslí. V červené polévce se dobře daří klobásám nebo uzenému masu.

Na Valašsku jí říkají kyselica. Já ji znám v bílé variantě, ale opravdu se mohou zvyklosti lišit.

Bílou zelnou připravuji nejčastěji takto:

Domácí špek nakrájím na kostičky a vysmažím. Přidám nakrájenou cibuli a pokračuji ve smažení, jen tak do růžova. Zaleji vývarem z uzeného masa nebo z bramborových knedlíků. Uzené maso nejčastěji vařím zvlášť v tlakovém hrnci. Mám ráda, když je vývar silný a maso se trochu rozpadá. Přidám namočené sušené houby a brambory a vařím do změknutí. Kysané zelí nakrájím na menší kousky a krátce povařím zvlášť v hrnci. Smíchám dohromady, přidám smetanu, pokud mám tak i zakysanou smetanu. Do polévky dávám drcený kmín a zelené koření ( směs sušených bylin vhodných do polévek) Přisolím podle chuti. Při dochucování octem pozor, aby se polévka nesrazila. Pokud máme nálev z okurek, je na dochucení též vhodný.

Někdy se můžeme domluvit a uspořádat ochutnávku. Myslím, že by to byla pěkná akce.